logo

Adrenalin a endomorfin

Provozování sportu u sportovců je podobné toxikomanii. Mozek produkuje vlastní morfiny - endomorfiny, dochází též k vyplavování adrenalinu. Ten má podobné účinky jako kokain. Se skončením aktivity se tělo ptá, proč již nedostáváme malé dávky tohoto koktejlu heroinu a kokainu…Podobné poselství vyplynulo z nedávno odvysílaného francouzského sportovního dokumentu o sportu na ČT2.

Adrenalin

Tato tělu vlastní chemická látka se vytváří a ukládá v dřeni nadledvin. Někdy se označuje také jako stresový hormon. Při zvýšené fyzické aktivitě nebo vzrušení je dřeň nadledvin schopna rychle vyloučit do krevního oběhu velké množství této látky. Tím se zvýší krevní tlak, vyprázdní se krevní depa, zvýší se hladina krevního cukru jako energetického zdroje buněk a změní se rozdělování krve – přednost při tom má svalovina, sníží se trávení apod.

Adrenalin v organismu vyvolává alarmovou reakci, kdy lze rychle podávat špičkové fyzické výkony, což je pozitivní známkou stresu. Atleti výše popsané znají pod pojmem předstartovní horečka. Organismus se však nechá i oklamat. Různé adrenalinové sporty využívají skutečnosti, že se tělo nechá podvést a začne vytvářet adrenalin, ačkoliv není potřeba. Slouží tedy pouze k vyvolání libých pocitů například skokana na gumě při bungee jumpingu. Ačkoliv mozek ví, že ho lano zachytí a on nedopadne z mostu až na zem, tělo to ignoruje, vnímá nebezpečí a produkuje adrenalin.

Endomorfin

Endomorfin je endogenní morfin produkovaný lidským mozkem, jehož působení na organismus se vyznačuje zarážející podobností s přírodním morfiem. Narozdíl od adrenalinu organismus utlumuje, ukolébává a zabraňuje vnímání bolesti. Nastupuje buď jako protiváha bezprostředně po adrenalinovém šoku nebo v okamžiku, kdy už tělo nemůže dělat nic jiného, než trpět. Jeho působení lze zaznamenat při déle trvajícím tréninku, ale hlavně po skončení fyzické aktivity. Atlet je jakoby omámený a zažívá příznivé a uspokojivé pocity.

Většina z nás zažila endorfinové opojení, resp. euforii u vytrvalostního běhu. S částečně odkrveným mozkem a za hranicí bolesti se při běhu dosahuje velmi snadno tohoto stavu. Vytrvalci pod vlivem endomorfinů jakoby získali druhý dech. Znamená to, že se dostali do okamžiku, kdy už necítí nepříjemné pocity. Sice pořád těžce dýchají, začnou se však cítit dobře a už nechtějí s během přestat. Zdá se jim, že by v případě nutnosti mohli udržet stanovené tempo celý den.


Oba dva hormony představují jakýsi hnací motor při jakékoliv fyzické aktivitě, aniž si to uvědomujeme. Se skončením sportovní aktivity má lidské tělo najednou potřebu nedostatku těchto látek…Další důvod navíc, proč s tréninkem nepřestat i po ukončení atletické kariéry…